Mgr. Jana Franková, Ph.D. (Center pro barokní hudbu ve Versailles / Institut Bohuslava Martinů)

Ve středu 8. března 2017 proběhl na půdě Francouzského institutu v Praze jednodenní mezinárodní seminář věnovaný problematice vzájemných vazeb v hudebním životě mezi Francií a českými zeměmi v 17. a 18. století. Během tohoto mezioborového semináře přednesli své příspěvky čeští i zahraniční specialisté z oboru historie, knihovnictví a muzikologie. Cílem semináře bylo představit aktuální stav bádání k dané problematice a nastínit možný směr dalšího výzkumu.

Seminář pořádaný s podporou Francouzského institutu v Praze a CEFRES v rámci dohody o spolupráci mezi Centrem pro barokní hudbu ve Versailles a Letními slavnostmi staré hudby v Praze (Collegium Marianum) se zaměřil na rozšíření diskuze o kulturních vazbách mezi českými zeměmi a Francií v 17. a 18. století, a to jako první etapa připravovaného výzkumného projektu. Tematicky tak doplňuje znalosti o hudebním životě v českých zemích, paralelně k dalším aktuálním tematikám hudebně-historického výzkumu, zejména recepci italské hudby na tomto území[1] a také vazbám mezi vídeňským hudebním životem a Paříží v 18. století. [2]

Po přesídlení císařského dvora z Prahy do Vídně (1612) se země Koruny české, náležející již po více než půl století k habsburskému soustátí, ocitly na periferii. Během 17. a začátku 18. století až do renversement des alliances (1768) a jeho důsledků, byla zahraniční politika rakouského císařství vůči Francii zdrženlivá. Právě na toto historicky převratné období byly zaměřeny příspěvky semináře, které se snažily zmapovat roli francouzské kultury a zejména hudby v českých zemích a také postavení Francie, coby cílové destinace pro zdejší umělce i repertoár.

Jelikož hlavními nositeli francouzské kultury v českých zemích byla tamní šlechta, soustředily se i přednesené referáty na jednotlivé aspekty recepce a šíření francouzské kultury ve šlechtických kruzích a také na roli šlechtického mecenátu v transferu repertoáru a mobilitě umělců. Seminář otevřela obsáhlá přednáška specialisty na šlechtickou kulturu v českých zemích historika Ivo Cermana mapující vývoj „francizace“ české šlechty v daném období a její důvody. Ty Cerman spatřuje zejména v závislosti na postupné převaze francouzštiny jako dorozumívacího jazyka v diplomacii, což vedlo potomky jednotlivých šlechtických rodů ke vzdělávání se v této oblasti, aby se mohli ucházet o pozice u císařského dvora. Na problematiku šlechtických knihoven a stav těchto fondů v současné době byl zaměřen referát vedoucího Oddělení zámeckých knihoven Národního muzea Petra Maška, který synteticky představil dochované fondy a možnosti jejich studia.

Další příspěvky se již zaměřily úžeji na hudební aspekty. Muzikoložka Jana Franková představila aktuální stav bádání k problematice migrace hudebníků z českých zemí do Francie, jež většinově spadá do období druhé poloviny 18. století. V souvislosti s tímto obdobím se také zaměřila na hudební mecenát Václava Antonína z Kounic-Rietbergu a jeho kořeny. V rámci odpoledního bloku pokračovaly referáty s muzikologickým zaměřením. Na rukopisné a tištěné sbírky autorů či kompilátorů pocházejících ze středoevropského prostoru dochované, v některých případech jako unikátní exemplář, ve francouzských královských sbírkách se zaměřil Thomas Leconte z Versailleského centra pro barokní hudbu. Tento referát představil zajímavý aspekt, který si jistě zaslouží další bádání, zejména s ohledem na transfer repertoáru v evropském kontextu. Německý muzikolog, specialista na tvorbu Jeana-Baptisty Lullyho, Herbert Schneider představil stav svých aktuálních výzkumů k pramenům Lullyho děl ve sbírkách knížat z Lobkowicz. Zde uložené instrumentální suity sestavené z Lullyho scénických děl představují svým rozsahem a zejména způsobem aranžmá zcela unikátní pramen v kontextu lullyovských pramenů. Jedná se o kopii vytvořenou ve Francii, která nevykazuje známky používání a byla svázána přímo pro potřeby reprezentativní knihovny Lobkowiczů. Nejsou známy žádné informace o provozování tohoto repertoáru u Lobkowiczů. Naopak na znalost lullyovského repertoáru a francouzské provozovací praxe na Moravě již v 70. letech 17. století poukázal ve svém referátu muzikolog Robert Rawson z britské Christ Church University v Canterbury. V raných dílech z Olomouce pocházejícího skladatele a multiinstrumentalisty Gottfrieda Fingera (ca 1655-1730) se totiž objevují aranžmá a inspirace z Lullyho tvorby. Jakým způsobem se mladý Finger s tímto repertoárem seznámil, zůstává zatím v rovině hypotéz.

Forma semináře i místo jeho konání umožnily dostatečný prostor k diskuzi mezi jednotlivými přednášejícími i publikem. Případné jazykové bariéry odstranil simultánní česko-francouzský a v případě posledního příspěvku i anglicko-český překlad. I přes odpadnutí pro nemoc jednoho z avizovaných referátů, umožnil program semináře plodnou diskuzi k tématu a otevřel zároveň nové směry dalšího výzkumu.

[1] Viz Olga Fejtová, Václav Ledvinka, Jiří Pešek, Vít Vlnas, Barokní Praha – barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách, Praha, Anežský klášter a Clam-Gallasův palác, 24.-29. září 2001, Praha, 2004; Reinhard Strohm et al. (ed.), Italian Opera in Central Europe, Berlin, 3 vol., 2006-2008 ; Jana Perutková, Der glorreiche Nahmen Adami. Johann Adam Graf von Questenberg (1678–1752) als Förderer der italienischen Oper in Mähren. Wien: Hollitzer Verlag, 2015.

[2] Zejména probíhající výzkumný projekt pod vedením Martina Eybla na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni s názvem Cultural Transfer of Music in Vienna, 1755–1780: Music Distribution, Transformation of Pieces, Involvement of New Consumers (2014-2017).

 

---

---